Nejvyšší soud ve svém rozsudku č.j. 21 Cdo 3061/2020 ze dne 19. 5. 2022 dospěl k závěru, že činnosti vykonávané na základě „rámcové smlouvy o kooperační výrobě“ naplňují znaky závislé práce, neboť byly vykonávané ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti (od zaměstnanců objednatele dostával pracovní úkoly), jménem objednatele (pro jeho potřeby), v jeho prostorách a na jeho náklady a odpovědnost. Naplnění znaků závislé práce lze usuzovat i tam, kde zaměstnavatel a zaměstnanec její výkon zastírají smlouvami předstírajícími výkon samostatné výdělečné činnosti pro třetí osobu, protože nejsou rozhodující subjektivní představy účastníků o jejich vztazích, nýbrž významné je – bez ohledu na to, jak účastníci následně hodnotí své právní postavení – zjištění, co bylo skutečně projeveno. ODKAZ NA JUDIKÁT